Kapitola první
Zastavila se, aby uzobla jedné ze
svých sester hrozen ze salátu, který si připravila ke sledování televize.
Konkrétně pořadu Výměna manželek. Ne, že by to rudovlasá Ruth někdy
potřebovala. Stejně jako její ostatní sestry to ani za mák nepotřebovala.
Zvládla na posezení sníst klidně celý dort, ale s její váhou to ani
nepohnulo. A to všechno díky spalování, které bylo zapříčiněno neustálým
cvičením a držením se ve formě. A v dalším případě taky bojem proti
bezduchým, kteří jejich rasu pronásledovali celá staletí. Nebyla teda jiná
možnost, než se proti nim postavit.
Jejich rasa si z tohoto důvodu
vyčlenila silnou krev, která plodila silné muže. Prudcí a zkušení bojovníci
byli tehdy sezdáni s několika Vyvolenými. Jeden se dokonce stal Primalem a
obsluhoval v období potřeby všechny nesezdané ženy pobývající na Druhé straně.
Z těchto spojení poté vzešli muži s burácející krví, ostrými smysly a
neobyčejnou odvahou postavit se protikladu Stvořitelky a to jejímu bratru
Omegovi, který bral duše obyčejným lidem a měnil je na bezduché. Právě válka
s nimi stvořila i jejich Sesterstvo. Které sice nemělo tak dlouhou
historii, jako Bratrstvo, kam byli muži přijímáni po staletí. Bratři byli vždy
uznáváni glymerou. Avšak Sestry, počínaje Amandou, byly vždy vyvrhelové.
Neposlušné ženy, které nesplňovaly svou správnou roli ve společnosti.
„Ruth, jdu vyřešit tu záležitost
s Vyvolenou. Je pravděpodobné, že se pár dní nejspíš neukážu,“ přisedla
jsem si k ní na obrovskou pohovku před plazmovou televizí.
„Myslíš, že budou mít problém
s důvěrou?“ řekla a svým dlouhým prstem si do úst strčila rudou jahodu.
Její oči ale stále spočívaly na obrazovce.
„Byli by to hlupáci, kdyby ne,“ odfrkla si. „A jelikož
přežívají tak dlouho, tak bych řekla, že zase až tak hloupí nebudou. Ještě
si musím zavolat. Doufám, že Tohrment si mě bude pamatovat, když se mu
patřičně připomenu,“ mrkla na svou sestru, ladně se zvedla a šla do chodby, kde
si vzala koženou bundu. Byla plně ozbrojená, měla dýky i zbraně a byla
připravená na všechno. Noc byla ještě mladá.
„Tak já mizím!“ křikla do domu a upíří uši všech přítomných
ji slyšeli více, než jasně.
Aamanda se dematerizovala do uličky pár kroků od Železné
masky. Vytáhla z kapsy telefon a vytočila Tohra. Chvíli se ze sluchátka
ozývalo pouze proslulé tůt, avšak potom uslyšela něčí hlas.
„Jsi to ty Tohre?“ zeptala se, protože se z druhé
strany nic neozývalo.
„Kdo jsi?“ zeptal se známý baryton.
„Nejsem nepřítel. Sejdeme se za patnáct minut v Železné
masce. Přijď sám,“ s těmito slovy ukončila hovor a prošla kolem řady lidí.
Vyhazovač ji chtěl zastavit.
„Jdu za Xhex,“ mrkla jsem na něj a on mě bez jakýchkoliv
dalších námitek pustil. Bylo jasné, že vedoucí ochranky tohoto podniku a
shellan Johna Matthewa, už o její přítomnosti ví. Vešla bez jakýchkoliv obav do
klubu a namířila si to přímo na bar, kde si objednala jednoho dvojtého panáka
Grey Goose. Opřela se o bar lokty, věděla, že jí Xhex brzo vyhledá, nebo si ji
alespoň prohlédne. Chtěla jí ten pohled opětovat a neměla s tím moc
starostí.
Xhex byla přesná jako hodinky. Šla Amandě naproti a všimla
si, že jsou stejně oblečené, až na Amandinu koženou bundu a její dlouhé rovné
rozpuštěné černé vlasy sahající až k zadku. Xhex byla ostříhaná na krátko.
A taky byla sympathem.
Amanda se jí zadívala do očí, přes všechny lidi a kouř,
který v baru byl, viděla ostré rysy Xhexina obličeje. Pozvedla si před
obličejem sklenku. Na zdraví, popřála si a kopla panáka do sebe.
Neměla v plánu za ní chodit. Tyto dvě ženy se ještě
neměly setkat. I když Xhex by mohla rozšířit jejich řady, byl tu jistý problém
s jejím hellrenem a vlastně s celým Bratrstvem, které o jejich
existenci zatím nevědělo. To se ale mělo s příchodem Tohrmenta, syna
nikoho, změnit.
Amanda si objednala další pití. Ne, že by jí jedna sklenička
nestačila, ale stejně s ní alkohol v tak malé míře nikdy nic
neudělal, a tak nebylo potřeba kontrolovat spotřebu konzumovaných lihovin.
To, že do klubu vstoupil jeden z bratrů, poznala, i
kdyby nechtěla. Nepotřebovala ho ani vidět. Stačilo vycítit ženy kolem. Ihned
na něj zaměřily svoje oči. Reakce byla nevyhnutelná a nápadná, což jí
vyhovovalo. Ovšem, že i on ji hned vycítil. Nebyla sice jediná jejich druhu
v tomto klubu, ale její vůně se lišila od vůně jiných upírských žen.
Zaměřil se tedy na ni a přešel opatrně vedle ní k baru. Vypadalo to, jako
kdyby si chtěl hrát, že tu na někoho čeká.
„Ahoj, Tohrmente,“ řekla, kopla do sebe wisku a rovnou si
objednala další. Už chtěl něco říct, ale předběhla ho. „Chci, abys mě vzal
k Slepému králi.“ Otočila se na něj a zaklesla do jeho zelených očí. Byl o
něco větší, než ona. Její mrštnost dorovnávala hmotnostní rozdíly a její drzost
totéž dělala s jejich výškou.
Tohr sám sebe přesvědčoval, že je to nejlepší možné řešení.
Opravdu té pozoruhodné ženě svolil s audiencí u krále. Nemohl ani jinak,
věděla toho o nich příliš. Nevypadala na členku glymery ani na žádnou normální
příslušnici jejich rasy. Za to její oči vypadaly více, než povědomě. Viděl je u
Slepého krále ještě předtím, než začal nosit svoje panoramatické brýle.
Zavolal Butchovi, aby pro něj dojel s escalade a aby si
připravil nějaký pruh látky, který poslouží k ochraně lokace sídla
Bratrstva a První rodiny. Díval se, jak do sebe žena kope jednoho panáka za
druhým.
„Moc se neopij,“ upozornil ji opatrně. Bál se, aby ke králi
nepřivedl nějakou vypitou osobu, která nemá na srdci naprosto nic důležitého,
ale podle Xhex nejspíš důležitá bude. Řekla Johnovi, že nemůže přečíst její
graf, což většinou sympath dokáže u každého alespoň povrchově, ale ona jako
kdyby ani neexistovala. Taky mu řekla, že jí vyhazovač pustil proto, že mu
pověděla jméno Johnovi shellan.
„O mě se nemusíš bát, bojovníku. I kdybych chtěla otupit
smysly, jen whiska k tomu nestačí,“ řekla a zadívala se na něj. „Proč si
vlastně nedáš se mnou?“ pozvedla jedno obočí a z hecu do sebe jednoho
panáka kopla. V tu chvíli si vzpomněl na Autumn, dnes večer měl volno a
takhle upírka ho obírala o možnost válet se v posteli s jeho shellan,
s jeho milovanou. Ale to ona nemohla vědět.
„Mám radši čistou hlavu, ženo,“ pokynul jí slušně a ještě jí
objednal whisku. „Jaké je vlastně tvé jméno?“ prohodil rádoby nenápadně.
„To by tě zajímalo, co, Tohrmente?“ zasmála se, zakroužila
s hnědavou kapalinou ve sklenici a potom se na něj vážně podívala.
„Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít.“ Tohrovo obočí
vyletělo vysoko po čele nahoru. Chvilku se na sebe jenom dívali, ale ona se pak
zachechtala a bouchla ho pěstí do svalnatého ramene. Nečekal, že by ho ta ráda
nějak bolela, ale bylo to, jako kdyby ho uhodil jeden z bratrů. Udržel si
vážnou tvář a jen pozvedl koutky. Ránu jí oplatil. Nic to s ní neudělalo.
„A to mělo být prosím tě, co?“ zatvářila se nechápavě.
Reagoval na jeho ránu. Nebyl zvyklý bít ženu. Nikdy se k ženě nechoval tak,
jako třeba k Dariovy, nebo k Wrathovy. Ale ona byla zaskočená, že ji
šetřil.
„Jsi ženská,“ pokrčil rameny a modlil se, aby dál nemusel
pokračovat v téhle konverzaci. Tak už prozváněj poldo.
„Pch, to jsem si mohla myslet,“ zkřivila rty a vrátila se ke
svému pití. Potom už byla potichu. Jak ji tak pozoroval, musel říct, že je
zajímavá. Sjel ji pohledem. Obličej měla ostře řezaný, ale elegantní.
Dominovaly mu oči Slepého krále, rudé rty a vystouplé lícní kosti. Tváře měla
trochu propadlé, ale to jí na krse neubíralo. Dlouhý štíhlý krk navazoval na
štíhlé a pružné tělo. Břicho měla jistě ploché, překryté tmavozeleným tílkem a
černou koženou bundou. Tričko končilo někde pod lemem černých kožených kalhot.
Kolem svalnatých stehen měla popruhy se zbraněmi a noži. Vsadil by se o
cokoliv, že pod tou její bundou je celý arzenál. Kožené kalhoty byly
zašněrované do vysokých bot z černé kůže, které se výrazně podobali
bagančatům Bratrstva, ale podrážka byla tenčí a tak byli tišší.
Tohr se pohledem vrátil k jejímu obličeji. Upřeně jej
sledovala. „Řekni mi, že ses mi právě nedíval na zadek,“povzdechla si a
pohodila vlasy.
Před odpovědí ho zachránilo vyzvánění telefonu. „Už je tu.“
„Oukej,“ pokývla hlavou, vytáhla ze zadní kapsy bankovku, zaplatila
svoji útratu a ještě nechala tučné dýško. Otočila se k východu a rozhodně
se vydala ven z klubu. Nečekala na něj. A o to to bylo horší. Měl přímo
detailní výhled na její půlky v těch proklatých kalhotách. Ne, že by po ní
toužil, ale musel uznat, že je neuvěřitelně přitažlivá.
Ani jedno se na něj neohlédla. Její upíří uši ho slyšely.
Cestou kývnul na Xhex, že je všechno v pohodě a dál neztrácel čas. Polda
už na ně čekal na smluveném místě.
„Zdarec, Butchi,“ řekla a sedla si na sedadlo spolujezdce.
Hned potom stáhla ze zrcátka černý šátek. Tohr nestačil ani zareagovat.
„Hele, tady sedí Tohr.“ Zamračil se trošku Butch.
„Prdlačky. Vypadám snad jako Tohr?“ Nadzvedla obočí a koukla
na něj. Butch byl trochu zaskočený. Pocházel ze světa lidí, ale i tak se
k němu nikdy žádná upírka nechovala podobným způsobem. Když se neozývaly
žádné protesty, tak si uvázala šátek pevně na oči. Tohr chtěl dohlédnout, aby
šátek nepropustil ani paprsek světla, nebo spíš tmy, ale to nebylo potřeba.
Látka kolem její hlavy byla několikrát přeložená a jeden cíp sahal až pod
bradu, aby neviděla ani spodem. Je poctivá, pomyslel si Tohr a nastoupil na
zadní sedadlo. Doteď se koukal okýnkem dovnitř. Byl natolik dospělý, že hádka o
místo nepřicházela v úvahu. V ten moment by přísahal, že měla důvod,
aby zavolala právě jemu. Ostatní bratři by nebyli tak shovívaví.
Byla drzá a zrovna třeba takový Rhage by nesnesl sedět
vzadu, když „jejich rukojmí“ sedí vepředu. Bublal by uvnitř a u Posledního
jídla by jim to všem dal zcela jistě najevo.
Žádné komentáře:
Okomentovat